Trevor Noah : Narozený mimo zákon
Login/Nick :

Heslo :

<   >Júl 2024
PoUtStŠtPiSoNe
1234567
891011
12
1314
15161718192021
22232425262728
293031    
    3813 : Trevor Noah - Narozený mimo zákon

    Trevor Noah
    Narozený mimo zákon

    Literatúra pre dospelých
    beletria
    Jazyk:český
    304 strán
    Nakladateľ : GRANT CARDONE CEE
    Rok vydania : 2022
    V knižnici od : 4.10.2023
    Výpožičiek : 0
    Stav :

    Výška/šírka : 23.6x15.5 cm
    Trevor Noah je oblíbeným komikem a moderátorem z Jižní Afriky. Uvádí populární satirický pořad v americké televizi, ale především vystupuje ve vlastní stand-up comedy show. V ní s břitkým humorem líčí historky ze svého dětství a mládí a ve stejném duchu koncipuje i tuto knihu. Narozený mimo zákon je sbírkou veselých, dramatických a někdy také dojemných příběhů, které se vzájemně proplétají a prolínají a dohromady vytvářejí obraz pro nás nezvyklého a neznámého světa. Trevorova pozoruhodná životní pouť začala zločinem: příchodem na svět. Narodil se totiž černošské matce a bílému otci v době, kdy Jihoafrickou republiku sužoval apartheid a vztahy mezi partnery odlišné barvy pleti byly pokládány za trestný čin. Pád apartheidu znamenal v tomto ohledu vysvobození, ale život v Jižní Africe ani pak nebyl procházkou růžovým sadem. Ač se musel Trevor živit housenkami, byl vyhozen z jedoucího auta nebo se jen snažil přežít nástrahy randění, odhodlaně se vrhal vstříc dalším dobrodružstvím vyzbrojen důvtipem, smyslem pro humor a bezpodmínečnou láskou své nekonvenční matky.
    ÚRYVOK :
    „Ne.“ Rozjel se po Oxford Road, ulice byla prázdná, nikde žádná další auta. Seděl jsem hned u posuvných dveří a máma vedle mě s Andrewem v náručí. Vyhlédla z okýnka na ubíhající silnici, pak se ke mně naklonila a zašeptala: „Trevore, až na příští křižovatce zpomalí, otevřu dveře a vyskočíme.“ Neslyšel jsem z toho ani slovo, protože jsem v tu chvíli tvrdě spal. Když jsme přijeli na další světelnou křižovatku, řidič ubral plyn, aby se rozhlédl a zkontroloval cestu. Matka se natáhla, otevřela posuvné dveře a vyhodila mě ven, co nejdál to šlo. Pak se schoulila do klubíčka kolem Andrewa a vyskočila za mnou. Připadalo mi to jako sen, dokud nepřišla bolest. Buch! Tvrdě jsem dopadl na chodník. Máma přistála hned vedle mě, a pak jsme se kutáleli a kutáleli. To už jsem byl úplně vzhůru. Z polospánku jsem přešel rovnou do stavu Co to sakra je?! Naprosto dezorientovaný jsem se zvedl. Rozhlédl jsem se a viděl jsem, že matka už stojí na nohou. Otočila se, podívala se na mě a vykřikla. „Utíkej!“ Tak jsem běžel a ona taky běžela, nikdo neuměl běhat tak rychle jako my dva. Těžko se to vysvětluje, ale nějak jsem zkrátka věděl, co mám dělat. Byl to zvířecí instinkt, jemuž mě naučil svět, kde neustále číhalo násilí a nebezpečí. Když se na předměstí objevili policejní těžkooděnci s obrněnými vozy a vrtulníky, hned jsem věděl: Běž se schovat. Utíkej a schovej se. To jsem věděl už jako pětiletý. Kdybych žil jiným životem, možná by mě vyhození z jedoucího mikrobusu vyvedlo z míry. Stál bych tam jako osel a divil se: „Co se děje, mami? Proč mě tak bolí nohy?“ Ale nic takového se nestalo. Máma nařídila: „Utíkej,“ a tak jsem utíkal. Běžel jsem, jako když gazela prchá před lvem. Minibus zastavil, muži vyskočili a pokusili se nás dostihnout, ale neměli šanci. Vypekli jsme je. Myslím, že byli v šoku. Dodnes si vzpomínám, jak jsem se ohlédl a uviděl, jak to se zmateným výrazem vzdávají. Co to má být? Jak to, že ženská se