Stav :

ÚRYVOK :
stačí. A ovšem občas pŕijde také coup*: soupcr nčkdy pohrdne takovou hrou pro dčti a naléhá, aby byl bod za padesát centu. Jednou v Port-au-Prince jsem toho byl svédkem. Kdyby byl Jones prohrál, pochybuj u, zdali by to byl mohl zaplatit, ale štčstčna dokonce i ve dvacátém století nékdy preje smčlci. Ten muž byl po dvou partiích capot** a Jones se zvedl od stolu o dva tisíce doláru bohatší. Dokonce i tehdy si počínal pri vítézství umírnené. Nabídl protivníkovi revanš a prohrál néco pŕes pét set doláru. „Ještč neco," prozradil jednou, „ženy zpravidla ne-chtéjí hrát s človčkem poker. Jejich manželé to neradi vidí — pusobí to zhýralým a nebezpečným dojmem. Ale jednoduché remy se stovkou bodu za deset centu — to je jenom kapesné. A tím se ovšem jaksepatŕl zvýši okruh spoluhráčň." Dokonce i pani Smithová, která by se byla, jak nepochybuju, nesouhlasnč odvrátila od partie pokeru, nčkdy prišla pŕihlížet našim pútkám. Ten den pri obede — nevím, jak došlo k tomu hovoru — jsme se dostali na téma války. Myslím, že s tím začal obchodní cestující s léky; ŕíkal, že sloužil jako člen civilní protiletecké obrany, a neodpustil si vyprávét obvyklé historky o bombardování, tak tíživé a nudné, jako když lidé vykládají o svých snech. Pan Smith sedčl se strnulou maskou zdvorilého zájmu a pani Smithová á nervózne pohrávala s vidličkou, zatímco lékárník donekonečna vykládal o bombardování nčjaké ubytovny pro židovské dívky v Store Street („Tu noc jsme mčli tolik práce, že si nikdo nevšiml, že ten dúm zmizel"), až do toho Jones brutálne vpadl slovy: „Já sám jsem jednou ztratil celou četu." „Jak se to stalo?" zeptal jsem se a byl jsem rád, že mohu povzbudit Jonese k hovoru. „To vubec nevím," ŕekl. „Ani jeden se nevrátil, aby mi to po vedel." Chudák lékárník sedčl s pootevŕenými ústy. Byl teprve v polovinč svého vyprávční, a už nemel žádné poslucha-če: pripomínal lvouna, kterému vypadla ryba. Pan Fer-nandez si vzal ještč porci uzeného sledč. On jediný ne-projevil zájem o Jonesuv príbeh. Dokonce i pana Smithe