Stav :

ÚRYVOK :
Drak roztáhl křídla a otřepal se jako mokrý pes. Jeho šupiny rytmicky zarachotily. Ohromné obočí létajícího obra se svraštilo, jak bedlivě poslouchal. Pak zkroutil plazí krk, aby si prohlédl místo u pravé zadní nohy. „Tady je jedna, myslím." Draci obecně ztráceli šupiny stejným způsobem, jako ostatní zvířata ztrácí srst. Odhalená místa obvykle ztvrdla, někdy se dokonce proměnila v novou šupinu. V okamžiku, kdy odpadla více než jedna, musel si drak dát pozor, protože měkká tkáň byla na nějaký čas zranitelná běžnými zbraněmi či jedem. „Rád bych šiji vzal... pokud dovolíš." Komukoli jinému by to Korialstrasz odmítl, ale Krasovi se naučil věřit stejně jako sobě. Krasus doufal, že mu jednoho dne bude moci říci pravdu, pokud oba tak dlouho přežijí. „Je tvá," odpověděl ochotně rudý obr. Korialstrasz se na daném místě poškrábal zadní tlapou. O chvíli později šupina spadla na zem. Krasus ji rychle zvedl, prohlédl si ji a zjistil, že mu vyhovuje. Zvedl hlavu k společníkovi. „A teď ti za ni musím něco dát." „To vůbec není nutné... " Dračí mág se nenechal zviklat; nepřineslo by to nic dobrého, kdyby se jeho mladšímu já cokoli stalo na základě jeho skutku v minulosti. „Ale ano,je." Odložil šupinu velkou jako lidská hlava, zadíval se na svou levou ruku a soustředil se. Štíhlé rovné prsty se náhle zkroutily a proměnily se v ješ-těří. Na kůži vyrostly šupiny, nejprve u konečků prstů a pak dál po hřbetu ruky až k zápěstí. Z kdysi pěstěných nehtů byly nyní zahnuté drápy... Jak přeměna začala, projela Krasem ostrá bolest. Zkroutil se a téměř omdlel. Korialstrasz po drobném stvoření instinktivně sáhl, aby ho zachytil, ale čaroděj jej mávnutím ruky zastavil. „Přežiju to!"